Fotoreportáž ze křtu Kanad pro vílu

(26.11.2008)

„Věnováno všem těm, pro které slovo kamarádství není cizí slovo.“

Tohle jsem připsal na křestní lístek Kalendáře plzeňského 2009 (s podtitulem Kanady pro vílu) – a že nejde o žádný trampský folklór, nebo dokonce frázi, to skoro vzápětí potvrdil sám život. Přesněji řečeno kamarádi, co bez otálení zacelili trhliny v přípravě křtu téhle sbírky povídek v Polanově síni plzeňské městské knihovny. Počínaje Hadžim, který z Nepomuku přivezl Vojtovi Koubovi „záložní“ kytaru (a byl i připravený coby „záloha“ za samotného, lehce zpožděného Vojtu), a konče Jindrou Koutem, který víc než perfektně zaskočil na poslední chvíli za náhle ochořelého a do nemocnice odvezeného Belmonda (tomu pak lékaři oznámili, že coby milovník literatury měl tu čest být napaden stejnou infekcí, na jakou zemřel Karel Čapek).

Díky nim všem – díky Vojtovi za muziku, Hadžimu za kdeco, Jiřímu Hlobilovi, vtipnému, šarmantnímu a hravému jako vždycky, Jindrovi Koutovi za to, jak báječně si dokázal od prvních řádků s mými povídkami padnout do noty, a díky Vokounovi, který byl Kanadám pro vílu tím pravým kmotrem – katalyzátorem veškerého dění na pódiu i mimo něj (a Ladislavu Sýkorovi za kouzelné ilustrace a Janě Horákové a Vladimíru Gardavskému za nápaditou redakční práci) se nečekané improvizování hned na začátku večera proměnilo v pohodu...