Ukrutně blízká setkání ve dvoře Galerie města Plzně

(16.8.2010)

Galerie města Plzně vydala 24. června knížku nazvanou „Ukrutně blízká setkání“ – 11. svazek edice „Imago et verbum“. Jak název edice napovídá, jde o setkání obrazu a slova. V tomto případě mých slov (povídek) a obrazů (tušových kreseb a akvarelů) Ladislava Sýkory, jehož ilustrace před dvěma lety ozdobily mou předešlou sbírku povídek, Kalendář plzeňský na rok 2009, s podtitulem Kanady pro vílu (ukázky, recenze a další podrobnosti o obou knížkách a obou autorech si ten, koho to zajímá, může najít v rubrice KNIHY). Na útulném, výbornou akustikou pověstném dvoře plzeňské galerie se ale kromě setkání obrazu a slova odehrálo taky setkání lidí, co přišli „Ukrutně blízkým setkáním“ popřát ono pověstné (a tolik potřebné) štěstí při nevyzpytatelné pouti ke čtenářům.

Setkání lidí – lidí jsem ten večer potkal spoustu – spoustu kamarádů, počínaje Petrem „Vokounem“ Náhlíkem, se kterým se znám bezmála třicet let a konče Ladislavem Sýkorou, se kterým jsem se (je to paradox, když máme za sebou dvě spolu spáchané knížky) osobně viděl poprvé. Kamarádi z kapely Sedm nedostatečných přišli zahrát a zazpívat pěknou řádku písniček, včetně Tymiánu, který jsem věnoval (nejen) přítomným kamarádkám a kamarádům – vodákům (oni vědí proč). Kamarád (je mi ctí, že o něm už nějaký čas můžu mluvit coby o kamarádovi) Jindřich Kout přečetl – jako obvykle krásně tři povídky, no a celé to stmelovalo dohromady typické noblesní hračičkovství Václava Maliny (o něm samosebou platí totéž, co jsem napsal o Jindrovi), jež křest uvádělo a rámovalo. Největší, skrznaskrz milé překvapení jsem ale zažil, když se ve dvoře objevila Hanka Hosnedlová, která si do Plzně na tenhle večer „odskočila“ z Českých Budějovic se svou australskou kamarádkou Bobinou…

Zkrátka – ukrutně blízká setkání – budu doufat, že Ukrutně blízkým setkáním přinesou to zmiňované štěstí – štěstí na čtenáře, kterým Kyborg, Wyrňák & spol. když nic jiného tak aspoň vykouzlí úsměv ve tváři.

Dvůr plzeňské městské galerie, 24.6.2010, krátce po šesté večer – kapela Sedm nedostatečných hraje první písničku

    Jak řekl Václav Malina – je škoda ničit krásné knihy a vylévat dobré víno – a tak nadcházejí chvíle přípitků a autogramů

...obzvlášť pak krásné dámě se vždycky podepíšu rád        

Večer, 24.6.2010, tramvaj plzeňské MHD – Ukrutně blízká setkání se právě ocitají v nedočkavých rukou prvního laskavého čtenáře

fotografie Míša Schwindová a Jan Kodl